Srpen 2009

34: Sbéčko >>> sakura chan x)

31. srpna 2009 v 11:28 | Tissa
Tak tady je diplomek..>> omlouvám se za tu dobu, co jsi na něj musela čekat! x) Snad se bude líbit!

Tak a tady je adresa jejího krásného blogu..>>>> TADY

Hate and love.....2

30. srpna 2009 v 23:30 | Tissa |  Hate and love
Tak tady je další!!! Trochu větší spoždění, ale hlavní je, že je. xD xD Tak hezké čtení! xD

Zbytek cesty probíhal celkem klidně. Když nepočítám Sasukeho hlavu opřenou o mé rameno, následně očekávaný křik, samozřejmě z mé strany a bouřlivé buzerování mnou právě probuzeného autobusu, celkem to šlo. Na místo jsme dorazili kolem 8 ráno. Vylezli jsme z autobusu a přímo před námi stály krásné, obrovské hory. Byly na nich vytvořené krásné bílé závěje. Bylo to jak v nějaké pohádce, všude bílo, čisto a ten krásně třpytící se sníh, z odrazu horského slunce. Prostě hotový ráj. Až najedná maličkost. Já chytrá si bundu zabalila do kufru, takže tu mrznu v džínech a mikině. Můj dech se hned po vypuštění z úst, měnil v mlžný oblak a tělo se mi třáslo. Třením rukama o sebe jsem se snažila vytvořit aspoň malinkaté teplo. Moc mi to nepomáhalo, stále jsem mrzla. Ale můžu si za to sama. Moje inteligence je někdy složitá a to se holt nezmění.
"Takže děcka, vidím to následovně. Věci si odnesete támhle do haly, kde vám rozdělím pokoje. Jen chci upozornit, abyste si lyže nechávali venku. Pak je odneseme do lyžárny. Nějaké dotazy?" začal s organizací Bělovlasý muž. Myslím, že se jmenoval Jiraya.
"Ne." Odpověděli jsme.
Šla jsem si vyzvednout svůj kufr a s ním rovnou do haly. Jenomže, někdo mi ho vytrhl z ruky.
Prudce jsem se otočila. "Co to sakra…" zasekla jsem se při pohledu na Sasukeho.
"Radši ti to vezmu mrně. Ještě by sis ublížila." Vysmíval se mi.
No, s tím mrnětem měl asi pravdu. Měřím asi 170, což je vedle jeho 185 trochu míň. (vím, že jsou Japonci menší, ale neřešte, je to jen povídka.) Ale, že bych neunesla svůj kufr? S tím sem hořce nesouhlasila.
"Nejsem žádnej papír!"
"To jsem neřekl, jenom tě nechci seškrabovat ze země." Zase mi věnoval ten jeho, pro mě tak vytáčející úšklebek.
Uraženě jsem si odfrkla. "To by tě nemuselo trápit, zdravotník by se o mě postaral." Založila jsem si ruce na prsa.
"No právě proto." Usmál se a šel spolu s mými věcmi do budovy.
Chvíli jsem přemýšlela, jak to myslel, ale pak jsem se za ním rozběhla. "Počkej, jak si to jako myslel?"
"No, nestojím, abys skončila u mě na ošetřovně."
"Cože? Ty jsi jako zdravotník?" smála jsem se.
"Čemu se jako tlumíš?" mluvil vážně, což mě dost šokovalo. Nejen, že je rozmazlený, ale ani nepochopí srandu. "Jako jediný mám zdravotnický kurz."
"To abych si nic neudělala. Ještě by mě ošetřoval takovej bručoun." Řekla jsem potichu.
S nafouklými tvářemi jsem pokračovala v jeho stopách. Došli jsme až do haly, kde mi položil kufr.
"Dík." Poděkovala jsem mu.
"Hm…" zabručel.
Já z něj snad zešílím! Musí se pořád chovat takhle?
"Takže lidi, pokoje jsou připravené. Budete na nich po třech."
"A můžeme si aspoň vybrat?" zetala se nějaká holka s modrými vlasy.
"Bohužel ne. Už to rozdělili za nás."
"Super!" projevovali nesouhlas.
Mě to bylo úplně jedno. Stejně tu nikoho neznám, takže se aspoň lépe seznámím.
"Pokoj číslo 6 bude mít Kiba, Neji a Sai. Číslo 5 Hinata, Tenten a Temari. Na 4 budou Shikamaru, Deidara a Shino. A na 3 Karin, Ino a Sakura. Nějaké dotazy? Pokud ne, seberte si saky paky a alou do pokojů." Rozpustil sněm Jiraya.
"Já bych jeden dotaz měla." Ozvala jsem se, mezitím, co ostatní opouštěli halu.
"Ano? Pro takovou krásku všechno." Uslintl si.
Kam sem se to jenom dostala. Namyšlený zdravotník a úchylný vedoucí.
"Já jen…vynechal jste dva pokoje. Tak jestli náhodou není jeden volný."
"Nelíbí se ti tvoje spolubydlící?"
"Ne, o to nejde, já jen, že kdyby zbyl, klidně bych tam bydlela sama."
"Jestli nejsi spokojená s tvým pokojem, můžeš spát se mnou."
Trochu znechuceně jsem se na něj podívala a zakroutila hlavou v nesouhlas.
"Ne, děkuju."
"Tak pak už jedině s panem zdravotníkem."
Podívala jsem se na Jirayu a pak na pobaveně se šklebícího Sasukeho, popadla svoje věci a raději šla do pokoje číslo 3.
"To není nutný." Řekla jsem, ještě než jsem odešla.
Odkráčela jsem až do svého pokoje, kde už na mě čekaly moje spolubydlící. Nějaká blondýna a zrzka s brýlemi.
"Ahoj, jsem Sakura." Představila jsem se.
Ta blondýna se na mě otočila. "Já jsem Ino." Řekla s nezájmem.
"Karin." Zabručela ta s těmi brýlemi a ani se neráčila otočit.
No super, koukám, že jsem skončila na tom nejhorším pokoji. No ono ani nejde o ten pokoj, jako o ty hrozné spolubydlící.
"A kde mám postel?" rozhlížela jsem se po pokoji, ale nikde jí neviděla. Pak jsem si všimla, že má Karin spojené dvě postele, takže tvořili manželské letiště.
Došla jsem až k té posteli a odtáhla jí od té její.
"Co si sakra myslíš, že děláš?!" vyjela po mě.
"Co asi, beru si postel." Hodila jsem na ní kufr (na postel ne na Karin xD) a začala vybalovat.
Chvíli jsem u toho poslouchala Karinin ječák, ale po půl hodině jí zřejmě došlo, že jí nevnímám, tak s tím přestala.
"Pěkný tričko." Pokoušela jsem se s Ino navázat kontakt.
"Hmm."
Tohle bude na dlouho.
"Není z Paříže? Z toho nového módního butiku?"
Tím jsem jí nejspíš zaujala, protože si sedla ke mně na postel a začala povídat něco o módě.
"Koukám, že se taky vyznáš v módě, to si budeme rozumět." Usmála se na mě.
"Asi to tak bude." Oplatila jsem úsměv.
"Ale tohle z Paříže není. Vždycky jsem se tam chtěla podívat, ale nikdy sem se tam nedostala." Posmutněla.
"Já tam byla, mám tam tetu."
"Ty jsi z Evropy?"
"Jak se to vezme. Narodila jsme se v Konoze, ale pak jsem se přestěhovala do Švýcarska."
"Super."
"Nevím, co je na takovým zapadákově super." Štěkla Karin.
"Když tě to nezajímá, tak se do toho nepleť." Odpověděla jsem stejně nepříjemným hlasem.
"Nato, že jsi tu poprvý, se chováš, jak nějaká hvězda!"
"Jsem zvyklá, být nejlepší."
"Tak tady budeš mít smůlu. Protože tady jsem ta oblíbená já!"
"Já ti to neberu. Nestojím o to být nejoblíbenější."
"Věř mi, ani bys neměla šanci."
"Já ti dám, že bych neměla šanci!"
"Hele, proč máš růžový vlasy? Růžová barva je dost trapná, obzvlášť na vlasech." Vysmívala se mi.
"Do pr*ele, co máte všichni s mými vlasy! To není barva!"
"Ty je máš takhle už odmala?"
"Jo!"
"Tak to už jsi se jako děvka narodila a já myslela, že jsi se jí jen stala."
"Ty!" vrazila jsem jí takový, no skoro pěstí.
Z nosu se jí spustila krev.
"Ty krávo blbá! (omlouvám se za ty výrazy.) Tohle ti přijde draho! Osobně se postarám, abys jela domů!"
Vražedně jsem na ní hleděla.
"Ino! Dojdi pro zdravotníka a nestůj tam!"
""J-jasně Karin." Rozeběhla se pryč.
Já si v klidu skládala věci do skříně a pokoušela se nevnímat její jekot. Po chvíli se otevřeli dveře a tam stál Sasuke.
"Co se stalo?" podíval se na zakrvácenou Karin a pak na mě.
"Ta husa mě napadla!" zaječela.
"Ježiš sklapni už!" zařvala jsem na ní.
"Víš jak mi to pokazí můj vzhled?!"
"Neboj, horší už to nebude." Smála jsem se.
Sasuke trochu sklopil hlavu, aby nebylo vidět, že se směje, ale já to stejně viděla.
"Tak dojděte někdo pro Jirayu!" pokračovala Karin.
"To není nutný. Nic to není. Pojď se mnou, dám ti nějakou vatu na tu krev." Rozkázal jí Sasuke a společně odcházeli pryč. Ino šla samozřejmě poslušně za nimi.
Nechápu, proč za ní tak dolejzá. Přitom je úplně jiná.
Po chvíli se vrátili. Karin se provokativně usmívala, což mě znervózňovalo.
"Sakuro." Oslovila mě.
"Hm…?"
"Ten pan zdravotník je fakt milej co?"
"Ani mi nepřijde."
"Doufám, že ti nebude vadit, když si s ním něco začnu?"
"Proč by mi to mělo vadit?"
"No, je dost hezký a tak."
"Jo to je hezký, ale protivný a rozmazlený."
"Určitě se mu líbím. Pořád na mě koukal."
"A kam by měl koukat, když tě ošetřoval?"
"Snad nežárlíš?"
"Neblázni, proč bych měla, stejně u něj nemáš šanci a navíc mě vůbec nezajímá."
"Jo jasně!"
"Hele víš co? Vlastně máš pravdu. Perfektně se k sobě hodíte. On je namyšlený a rozmazlený, což ty taky a nezapomeň, že vrána k vráně sedá!" totálně jsem jí vyprudila.
"Moc mě neštvi!"
"Tak se mě nevšímej!"
"Večeře!" ozvalo se z chodby.
Všichni jsme odešli do jídelny. Sedli jsme si ke stolům. Já si sedla sama, protože jsem nechtěla sedět s Karin. A jelikož se sedělo po 4, přišli ke mně tři holky.
"Ahoj, můžeme si přisednout?" usmála se na mě modrovláska.
"Jasně." Přikývla jsem se stejně zářivým úsměvem na tváři.
"Já jsem Hinata, tohle je Tenten a Temari." Ukázala na hnědovlasou holku s dvěma drdolama a takovou špinavou blondýnku, skoro hnědovlásku s dvěma culíkama.
"Já jsem Sakura."
"Ty jsi tu poprvé co?"
"Jo."
"A líbí se ti tady?"
"No, zatím moc ne. Moje spolubydlící je pěkná kráva."
"Jo, ty jsi s Karin, tak to se ti nedivím." Smála se ta hnědovlasá.
"Je fakt hrozná."
"To je." Ujistili mě všichni tři najednou a hlasitě se zasmáli.
"Hele, ten zdravotník, jak se jmenuje?" zajímalo tu Temari.
"Tamten?" ukázala jsem na něj znuděně a ona přikývla. "To je Sasuke."
"Je krásnej." Rozplývala se nad ním. "Promiň." Otočila se zpátky na mě.
"Proč se omlouváš?"
"No, je to přece tvůj kluk."
"Ne, ne, ne, ne, ne!!!! Já ho sotva znám! A nehodlám to měnit!" hájila jsem se!
"Haruno!"
"Ano?" vyskočila jsem ze židle.
"Neřvi tak." Chlámal se za mnou smíchy Sasuke.
"Hahaha!" Fakt nechápu. Jednou je mrzutý a teď si zase dělá srandu z jiných.
"Půjdeš vytírat lyžárnu." Smál se.
"Nemyslím, že by s mým řvaním měl Jiraya nějaký problém." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Ale já jsem pomocnej vedoucí, takže…"
"Takže nic chlapče. Jsi jen zdravotník. Já jsem vedoucí." Poplácal po zádech Jiraya.
Chytla jsem totální záchvat smíchu.
"Čemu se sakra směješ?!"
"Tobě!" ušklíbla jsem se.
"Koťátka, prosím o klid!" ozvala se majitelka té chaty, paní Tsunade.
"Koťátka? Dělá si srandu?" ozvalo se od stolu, kde seděla Karin s Ino.
Protočila jsem oči a poslouchala, co nám chce říct. Po vyslechnutí pravidel slušného chování a pokyny pro snídaně, obědy a večeře, jsme konečně dostali jídlo. Hned co jsme to snědla, šla jsem si natočit pití a znovu se vracela na své místo. Chtěla jsem si sednout, ale místo měkké židle, jsem dopadla na zem a pití, které jsem držela v ruce se mi vylilo na triko. Všichni dostali záchvat smíchu.
"Ty idiote!" vyjela jsem po něm.
Hned mi bylo jasný, že to byl Sasuke. Seděl u vedlejšího stolu zády ke mně, takže to pro něj nebyl problém.
"Co máš zase za problém?!"
"Strčil si mi do židle!"
"Ne, nestrčil!"
"Jsi fakt děsnej!"
On se pořád smál.
"Hele," najednou zvážněl a já čekala co řekne, protože vypadal dost vážně. "víš, že máš mokrý triko?"znovu se rozesmál.
"Ty!"
Tyhle jeho stupidní fórky mě dokázali vytočit takovým způsobem, že jsem byla schopná mu v té chvíli něco udělat.
Chtěla jsem odejít, ale mě i Sasukeho si zavolal Jiraya.
"Takže, jestli se hodláte chovat jak malý, můžete jet domů."
"Ale, to on mi podkopl židli."
"Taky si to dneska odpracuje. Budete odnášet lyže do lyžárny a uklidíte to tam."
"Ale to on."
"Sasuke to má za tu židli a ty za tu ránu, kterou jsi dala Karin."
"Ale…"
"Žádné ale!" odcházel pryč. "A začít můžete hned po společenských hrách." Dodal.
"Jaký společenský hry?"
"Uvidíte."
"Jsi fakt strašnej! Víš to?!" znovu jsem po něm vyjela. Už mě unavovalo to jeho chování.
"Nevěděl jsem, že se umíš prát." Odváděl řeč jinam.
"Hodě věcí o mě nevíš." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Třeba?"
"Proč bych to měla říkat takovýmu nafoukanci?"
"Nenutím tě." Pokrčil rameny a odešel pryč.
Celá nasupená jsem odkráčela do pokoje, kde jsem sebou šlehla na postel. Zavolala jsem mámě, která chtěla vědět detaily o pobytu. Po dvouhodinovém hovoru, jsem se konečně převlékla do pohodlného oblečení. Pohodlně jsem se usadila a začetla do knížky. Karin s Ino probírali poslední módu, takže od nich byl klid, dokud nevešel Sasuke.
"Třeba, že by si zaklepal?" neodtrhla jsem zrak od knížky.
"Nemám čas, se tím zdržovat."
"Ahoj Sasuke, ten nos mě pořád bolí. Nepodíváš se na něj." Přiběhla k němu Karin.
"Ne. Nic s ním nemáš." Odstrčil jí dál od sebe, aby mohl vejít.
"Bere tu někdo nějaké prášky?" ptal se nás.
"A vědět to chceš protože…" zajímalo mě.
"Protože jsem zdravotník a jestli se zhroutíte na sjezdovce, budu vás ošetřovat já."
"Aha."
"Tak bere tu někdo něco?" ptal se stále na tu samou otázku.
"Počítá se antikoncepce?" ptala se hloupě Ino.
Koukala jsem na ní jak na idiota a zadržovala smích. Nevěděla jsem, že je až tak blbá. I Sasuke měl co dělat, aby se nerozesmál.
"Ne. Myslím nějaké speciální." Řekl celkem s obtížemi.
"Tak to ne." Odpověděla a znovu se vrátila k časáku.
"Sasuke, hrozně mě bolí tady." Ukázala na oblast mezi prsy. "Není to nebezpečné?" dodala.
"Není." Odpověděl suše. Vypadá to, že na holky jako je Karin je zvyklý.
"A neměla bych raději zůstat na pozorování zůstat u tebe na pokoji?"
"Mám pokoj vedle, takže to asi nebude nutné."
"Ale mě to opravdu bolí."
Obrátila jsem oči v sloup. "Karin, nevtírej se." Řekla jsem s úplným klidem.
"Ty jenom žárlíš, že se o mě Sasuke zajímá!!!" řvala na mě.
"Nemám důvod žárlit. A navíc mi nepřijde, že by se o tebe zajímal." Ušklíbla jsem se.
Sasuke tam stál s tím seznamem,ve kterým si odškrtával lidi, kteří odevzdali léky a koukal na nás, jakoby viděl ducha. Ani nechci vědět, co se mu honilo hlavou. Musel si říkat, že jsme totálně blbý. Ale co, je mi někde.
"Tak já jdu." Raději odešel.
Karin ještě půl hodiny mluvila o tm, že se a ní díval. Kdyby jen věděla, jak mě ten její nepříjemný štěkot vytáčí, hned by byla zticha. Hodně jsem se přemáhala, abych jí něco neudělala, ale naštěstí se tak nestalo, páč nás právě volal Jiraya do nějaké společenské místnosti.
"Pane bože, tyhle dětský hry mě nebaví." Slyšela jsem jak si Temari stěžuje.
"A já myslela, že jsi na ně zvyklá." Nezapomněla jsi rýpnout.
"V tom je ten problém Karin, ty jsi myslela." Bránila jsem svou kamarádku. No vlastně nejsme až takové kamarádky, spíš sympatická holka. Nicméně, šla jsem si sednout na krajní židli.
"Tady sedím já." ozval se pro mě neznámý hlas. "Nevím, jak sis mohla dovolit, sednout si sem!" zvýšil trochu hlas.
Otočila jsem se za ním. "Aha. Promiň." Špitla jsem.
"Klid, dělám si p*del!" položil mi ruku na rameno. "Já jsem Kiba." Usmál se.
"Já sakura." Oplatila jsem úsměv.
"Těší mě."
"Jo, tohle je Neji, Sai, Shikamaru, Shino a Deidara."
"Nejsi brácha Ino?" opáčila jsem na Deidaru.
"Ne." Rozesmál se. "Ale v pohodě, ptají se všichni."
"No je ti podobná."
"Já vím. Ale jen vlasy."
"Jo."
"Takže děcka, dovolte abych vás tu přivítal." Začal Jiraya. Po nekonečně dlouhém uvítacím proslovu jsme si sedli do kroužku a začali představovat.
"Já jsem Neji Hyuuga. Je mi 18, baví mě fotbal a nesnáším školu." Začal Neji.
"Já jsem Sakura Haruno, je mi 17 let. Miluju motorky a nesnáším namyšlenost."
"Karin. 17 let. Miluju krásný kluky" podívala se na Sasukeho "a nesnáším růžovou" tentokrát koukla na mě.
"Sasuke Uchiha. Je mi 18. Miluju Snowboard a motorky. Nesnáším až moc odvážný lidi."
Takhle to pokračovalo, dokud se nepředstavili všichni. A jelikož byl první den, mohli jsme jít hned spát. Teda oni mohli jít spát, já se Sasukem jsme museli uklidit lyžárnu.
"Stejně je to tvoje vina. Kdyby si nebyl tak namyšlený, nikdy bych tu nebyla." Nadávala jsem na něj.
"Takže ráda motorky?" zase měnil téma.
Už ani nemělo cenu se rozčilovat. Jen jsem se zhluboka nadechla.
"Jo." Dokonce jsem přidala i úsměv.
"Nevypadáš na drsnou motorkářku." Hodil mi sníh do obličeje.
"Taky nevypadáš na snowboarďáka." Strčila jsem do něj a on se svalil do sněhu.
Začala jsem se smát. Pomalu se zvedal se škodolibim úsměvem na tváři a rozeběhl se přímo ke mně. Začala jsem utíkat, ale on mě dohonil, chytil kolem pasu a hodil do sněhu. Hlava se mi zabořila asi půl metru pod zem, takže když jsem se vyhrabala celá bílá, chytil totální záchvat smíchu. Já s našpulenými tvářemi jsem se taky rozesmála.
"Asi bychom měli uklidit ty lyže."
"Asi jo."
Nechápala jsem to. Teď se choval úplně jinak. Byl přátelský. Jakoby ta namyšlenost vyprchala.
"Tak dělej. Nebudu to tahat sám." Řekl nepříjemně.
Dobře tak je pořád stejný. Asi to byla chvilková pomatenost.
Uklízení nám zabralo pěknou dobu, ale nakonec jsme to zvládli bez větších hádek. Do pokoje jsem se dobelhala celá unavená. Rychle jsem se osprchovala a šla spát.



Líbilo? Pls komentíky!!! xD

Hate and love.....1

28. srpna 2009 v 20:19 | Tissa |  Hate and love
Tak a je tu první dílek!! xD Snad se vám bude líbit! Hezké čtení! xD

Je léto a já se spolu s rodiči jsme se přestěhovala do Japonska, přesněji do Konohy. Do teď jsme bydleli ve Švýcarsku, kam jsme se odstěhovali, když jsem byla mála. Táta tam dostal bezvadnou nabídku k práci, kterou rád přijal. Ale nyní je táta nezaměstnaný a jsme nuceni, vrátit se zpět. A proč ho vyhodili? No, je to tak trochu moje vina. Trošku jsem se nepohodla s dcerou jeho šéfa. Vlastně jsem jí vyrazila přední zuby. Ale ona si začala, nechtěla jsem jí nic udělat, jenomže mě už odmala štve. Teď se mnou táta s mámou nemluví, dělají, že tu nejsem. Ani se jim nedivím, kdyby se to stalo mě, taky bych byla mrzutá. Ale přece jen to byla nehoda. No nic, právě si to trandím na svém stroji a nevnímám okolní svět. Připadám si tak volná, nespoutaná a hlavně nezávazná. Když jedu rychle, z hlavy se mi vytrácejí všechny špatné myšlenky a já mám pocit, že jsem ten nejšťastnější člověk na zemi. Ale přece jen to chce nějakou pauzu. Zajela jsem do nejbližší kavárny, zaparkovala a s helmou v podpaždí jsem si to kráčela dovnitř. Rozhlídla jsem se po místnosti a spatřila skupinku kluků. Všimla jsem si svého kamaráda, který mezi nimi seděl a ve svém koženém oblečku se rozešla přímo k nim.
"Ahoj Naruto." Pozdravila jsem ho. Jeho reakci jsem nečekala.
"Čau Saky." Vstal a prudce mě objal. Trochu jsem se zaklonila, protože jsem na chvíli ztratila rovnováhu.
"Ještě tě to nepřešlo?" usmál se.
"Co jako?"
"No ježdění." Ukázal na mou helmu.
"Jo tohle." Usmála jsem se. "Nepřešlo a myslím, že ani nepřejde. Chceš jí vidět?"
"Že se ptáš."
Chytla jsem ho za ruku a táhla ven. Vyběhli jsme ven, přímo k mé motorce. Naruto si jí chvíli prohlížel a pak z něj vypadlo. "Pěkná."
"Pěkná?" zamračila jsem se. "Pěkná? Je skvělá!" zářivě jsem se usmála.
"Dobře, dobře. Ale nevypadá na to."
"Tak jí zkus." Vyzvala jsem ho.
"Fakt?"
"Jo dělej." Podala jsem mu helmu a rukavice.
Pak už jsem jen sledovala mizící siluetu. Jenže pak za mnou někdo zaparkoval. Otočila jsem se a stál tam obrovský bourák. Byl fakt nádherný. Vystoupil z něj nějaký kluk, mohl být tak stejně starý jako já, možná trošku starší a namířil si to přímo ke mně.
"Nepoškrábej mi ho." Hodil mi klíčky.
Nejdřív jsem nechápala, proč mi ty klíčky házel a jen tak jsem na něj koukala.
"Co čumíš jak péro z gauče?" zas promluvil.
Pak mi to došlo.
"Já nejsem žádná parkovací služba!" hodila jsem mu je zpátky. (ty klíče)
"Aha. Sory, vypadala si tak." Zašklebil se.
Zrudla jsem vzteky. Myslím, že kdyby v té chvíli nepřijel Naruto spolu s mou motorkou, asi bych mu jednu vrazila.
"Tak co?" přiběhla jsem k Narutovi. "Jak se ti jelo?"
"Úžasně! Je fakt dobrá."
"Jo, já vím."
"Tvoje?" ukázal na ní ten kluk.
"Jo."
"Čau vole." Sundal si Naruto helmu a kývl směrem k tomu klukovi.
"Čau." Odpověděl a prohlížel si mojí motorku.
"Nic moc." Vypadlo z něj po hodině prohlížení.
"Nic moc?!! Kdo si myslíš, že jsi?!"
"Sasuke Uchiha." Podal mi ruku s úšklebkem na tváři. Znovu to ve mně vřelo. Nějakej městskej frajírek, který si o sobě myslí, bůh ví co není, mě přece nerozhodí.
Jeho ruku jsem tedy přijala a stejně jako on to doladila úšklebkem. "Sakura Haruno."
"Sakura? Divný jméno." Odcházel ke svému autu. Já se za ním rozeběhla a rudá vzteky na si ho otočila k sobě.
"Co si o sobě ksakru myslíš?! Jsi jen namyšlený idiot!" seřvala jsem ho.
"Říká holka s růžovými vlasy?" hodil na mě opovrhující pohled, nasedl do auta a odjel.
"Ty debile blbej!" (omlouvám se za ty výrazy) stále jsem na něj křičela. "Chováš se jak malej parchant!"
"Klid Saky nebo tě tamty zabijou." Ukázal Naruto na skupinku holek, které nejspíš obdivovali Sasukeho.
Nechápu, co na něm vidí. Jasně, byl celkem pohledný, ale chová se jak největší hajzl. Podle mě si s holkami jen hraje.
"Hele Naruto, já razím. Měla jsem být doma před hodinou. Tak ahoj."
"Ty máš večerku?" usmál se.
"Něco takovýho." Oplatila jsem úsměv.
"A co práva dospělých? To ti nic neříká?"
"Problém je, že ještě dospělá nejsem."
"Já zapomněl."
"Tak se měj."
"Ty taky."
Nasedla jsem a odjela. Přijela jsem domů kolem 11. Otevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř.
"Kde si sakra byla?!" vyjela po mě hned mezi dveřmi máma. "Snad jsem ti řekla, že budeš v půl desátý doma!"
"Já vím, promiň. Potkala jsem Naruta a trochu se zakecala."
"To mě nezajímá slečinko!"
"Hele mami pochop, chci něco zažít a ne sedět doma. Chci si užívat prázdniny."
"No, prázdniny si užiješ. S tatínkem jsme ti koupili zájezd do Itálie."
"Co tam?"
"Lyžařský výcvik. Říkala jsem si, že se ti po lyžích stýská a proto děláš hlouposti, tak jsme ti s tatínkem koupili zájezd do Italských Alp."
"Cože?! Ani náhodou! Chci si užívat prázdniny tady s přáteli."
"Myslela jsem, že tě lyžování baví."
"Jo, miluju lyže, ale dlouho jsem na nich nestála a navíc, žádné nemám."
"Ale máš, s tátou jsme je dneska jeli koupit. Chceš je vidět?"
"Jasně!"
Šli jsme do obýváku, kde už stály v plné kráse opřené o skříň.
"Mami, jsou nádherný! Děkuju." Objala jsem jí a dál si prohlížela ty krasavce.
"Jsem ráda, že se ti líbí a teď jsi jdi zabalit, odjezd je zítra."
"Děláš si srandu? Jak to mám asi stihnout?"
"Všechno jsem ti dokoupila, takže žádný problém. Když tak pro něco zajedem zítra, stejně se odjíždí až večer."
"Počkej, chceš říct, že pojedeme přes noc?"
"No jasně."
"A my neletíme letadlem?"
"Ne, jedete autobusem. Nemusíš se bát, je dost kvalitní. Taky za ty peníze, co jsme za ten zájezd dali."
"Ani náhodou! Nikam nepojedu!"
"Sakuro, bude se ti tam líbit."
"Nebude. Navíc tam nebude sníh, vždyť je léto."
"Sníh tam bude, jedete někam vysoko do hor."
"Super, já jsi jdu zabalit." Řekla jsem sklesle a šla do svého pokoje.
Do kufru jsem naházela své nejlepší oblečení, ale zapomněla jsem se zeptat, na jak dlouho se tam jede. Seběhla jsem tedy dolů.
"Mami, na kolik dní tam jedu? Protože, nevím kolik si mám zabalit věcí." Křičela jsem na mamku.
"Na měsíc." Oplatila křikem z kuchyně.
Přiběhla jsem k ní.
"Děláš si ze mě srandu? Na celý měsíc?"
"No broučku, nedělám." Nevině se usmála.
"Už jsem vám řekla, že vás nesnáším?"
"Jo, říkáš to pořád!" řekla veselým tónem.
Raději jsem si šla dobalit věci. Hned co jsem přes větší obtíže zapla kufry, lehla jsem si do postele a usnula.
Usla jsem kolem 3 ráno, takže není divu, že jsem vstala až v půl jedný. Docela mě překvapilo, že mě nikdo nevyhnal z postele se slovy, že se válím, místo toho, abych něco udělala nebo tak podobně. Seběhla jsem do přízemí, rovnou do kuchyně, kde už rodiče obědvali.
"Jdeš právě včas. Máme rýži s kuřetem."
"Dobré ráno…"
"Den Saky. Už je skoro 1 hodina." Opravil mě táta. "Slyšel jsem, že jsi souhlasila s tím zájezdem."
"Já měla nevybranou?" řekla jsem ironicky a strčila kousek masa do pusy.
"Jsem rád, že se ti ten nápad líbí, určitě si to tam užiješ. Tím jsem si jistý."
"Jo, bude to sranda." Raději jsem lhala, abych se vyhnula dalšímu kázání. Oběd jsem měla snědený celkem rychle a stejně tak i večeři, kterou mamka uvařila dřív, abych s před odjezdem najedla. Nicméně v 5 jsme vyrazili. Okolo 6 jsme dojeli na nádraží, kam pro nás měl přijet autobus. Vyjížděl z Tokia, přes Konohu, kde nabral zbytek pasažérů a pokračoval dál do Itálie. Nečekali jsme dlouho a autobus stál přímo před námi. Na nástupišti, spolu se mnou čekalo pár lidí, přibližně v mém věku, ale samozřejmě i níž a výš. Ale všimla jsem si i rodin s dětmi.
"Mami, myslela jsem, že to bude něco jako lyžák. O starých lidech a rodinách si nic neříkala."
"Já to nevěděla, ale podívej jsou tu i děti v tvém věku. Dokonce je tu i pan starosta, co ten tu dělá?"
"Hmm……"Projevovala jsem nezájem.
Chytla mě za ruku a táhla k němu.
"Dobrý den Pane Starosto." pozdravila ho.

"Dobrý den."
"Co vy tady?"
"Čekám na syna, také jede na ten zájezd." Usmál se na mámu. Já protočila oči a dál si hleděla svýho.
"Kdo je váš syn?"
"No, hlavně je pěkně rozmazlený. Takže ho tam posílám na převýchovu."
"To jsme na tom podobně."
Zatímco moje máma flirtovala se starostou, šla jsem si naložit kufr do autobusu. Odevzdala jsem vyplněné papíry vedoucímu, rozloučila se s mámou a nastoupila do autobusu. Vyhledala jsem volné místo, což bylo celkem obtížné, ale přecejen tu jedno poslední bylo. Zabrala jsem si obě dvě sedačky a spokojeně jsem si začala číst časák. Jenomže moje spokojenost zmizela stejně rychle jako přišla. Někdo mi dal do klína můj batoh, který byl na vedlejším sedadle a sám si na něj sedl.
"Ty idiote.!" Otočila jsem se s nadávkou na onu osobu a vyvalila oči.
"Co tady proboha děláš?!" opáčila jsem se.
"Co asi. Jedu si zasnowboardovat (nwm jestli se to takhle píše xD)"
"Takže ty jsi syn starosty?"
"Jo." Řekl s nezájmem.
"A proč někdo jako ty jede autobusem?"
"Do toho ti nic není."
"Tak si laskavě odsedni."
"Není kam."
"Proč já?" řekla jsem si a začetla se do časopisu.
Chvíli bylo ticho, ale všechno se změnila, jakmile chtěl Sasuke k okýnku.
"Pusť mě k okýnku." Přelejzal mě.
"Ne, u uličky se nedá spát."
"No právě proto chci k okýnku. Nevyspal bych se."
"To já taky ne."
"No a?"
"Chováš se jak malý děcko."
"Ta růžová je pravá?" provokoval mě.
"Jo."
Pak už jsem slyšela jen uchechtnutí.
"Co je zase?!" vyjela jsem po něm.
"Já jen, že jsem ještě nikdy neviděl holku, která má svoje vlasy růžové."
"Já zase nikdy neviděla takovýho namyšleného frajírka!!"
"Jo jsem frajer, to vědí všichni."
"Hm…"
"Ty jsi fakt hrozně otravná víš to?" vysmíval se mi.
"Ty!"
"Tímhle to jen potvrzuješ." Ušklíbl se a pustil si mp3.
Nechala jsem to plavat. Sice jsem měla chuť mu jednu vrazit, ale nestál mi za to. Chvíli bylo ticho. Pak autobus zastavil na benzínce a my se mohli svobodně projít. Došla jsem si na záchod a následovně do obchodu. Po vystání nekonečně dlouhé fronty jsem konečně přišla na řadu.
"Troje chipsy a támhletu bagetu." Předběhl mě Sasuke.
"Hej." Zaťukala jsem mu na rameno. On se na mě otočil. "fronta je támhle." Dodala jsem a ukázala jsem na konec ohromného zástupu lidí.
"A co jako?" otočil se zpátky. "Vezmu si to sebou." Usmál se na prodavačku.
Koukala jsem na něj jak vyvoraná myš.
"Děláš si srandu?"
"Ne, připadá ti, že se směju?" mluvil opravdu vážně.
Než jsem stihla zareagovat, už byl pryč a já si konečně mohla objednat. Zaplatila jsem a šla do autobusu. Přišla jsem ke svému místu a chtěla se posadit.
"Budeš tam jen tak stát nebo si sedneš?" řekl mi.
"Já bych si sedla ráda, ale to by tady někdo, nesměl sedět na mém místě." Zvýšila jsem hlas.
"Hele, nevím, co máš za problém. Jsem na tebe milej a ty máš pořád něco proti."
Jeho slova mě rozesmála.
"Ty, že jsi milej? Prosimtě, řekni mi až zase budeš abych to nepropásla." Řekla jsem ironicky a sedla si na jeho místo.
"Fajn, jak chceš! Chtěl jsem být kamarád, ale jak vidím, nestojíš o to."
"To si piš, že o to nestojím! S takovým zamyšlencem se bavit nehodlám!"
"Ok, od teď s tebou nemluvim."
"Ty jsi tak hroznej! Ty vždycky dostaneš co chceš co? Vždycky je vše podle tebe co? Jsi jen ubohý namyšlený pako, co má až moc velký sebevědomí!" řvala jsem na něj.
"Říkala si něco?" sundal si sluchátka.
Začalo to ve mně vřít. Ten přístup, jakým se ke mně choval. Dováděl mě k šílenství. Nevím, jestli tu cestu přežiju. Tohle asi nepůjde. Myslím, že ho zabiju. Ještě chvíli jsem na něj v duchu nadávala, ale nakonec mě přemohl spánek. Vzbudila jsem se až, když do mě někdo šťouchal.
"Můžeš si laskavě sednout? Taky bych rád usnul, ale to bys na mě nesměla ležet." Ušklíbl se.
Jakmile jsem si přebrala jeho slova ve své hlavě a uvědomila si, co právě dělám, okamžitě jsem se zvedla z jeho klína a zrudla jak rajče.
"Proč se červenáš?"
"Nečervenám!" zrudla jsem ještě víc.
"Víš, kdybys nebyla taková stíhačka, možná bych si s tebou něco začal."
"Zaplať pánbůh za tu stíhačku!"
"Jo, jsi s tím buzerováním fakt hrozná."
"Já jsem hrozná?" zařvala jsem na celý autobus.
"Ticho tam vzadu!" ozval se řidič.
"I řidičovi lezeš na nervi." Rozesmál se tím ironickým smíchem.
Zase jsem totálně pěnila. Celá rozklepaná, mimochodem vzteky, ne zimou, jsem se k němu otočila zády a snažila se usnout. A překvapivě se mi to během půl hodinky i povedlo.

Tak co líbilo se?
Názory pls pište do komentíků!! x)

Hate and love >>Postavy + recenze

27. srpna 2009 v 19:46 | Tissa |  Hate and love
Tak asi zklamu ty, kteří chtěli povídku o tom andělovi, nebo něčem jiném, ale prostě mi do hlavy z ničeho nic vlezl tenhle nápad, tak sem to musela napsat. Tady jsou zatím postavy a teď jdu psát první dílek xD. Tak snad se moc nezlobíte a doufám, že se bude líbit!! xD


Sakura Haruno je sedmnáctiletá rebelka, která se právě přistěhovala ze Švýcarska spolu s rodiči. Není zrovna z nejbohatší rodiny, spíš takový normální průměr. Miluje motorky a všechny zimní sporty, včetně lyžování. Nesnáší namyšlený a zazobaný lidi, který si o sobě moc myslí.

Sasuke Uchiha, osmnáctiletý playboy a synáček starosty Konohy. Namyšlený frajírek, který si dost věří. Nemá rád, když je někdo lepší než on. A přímo nesnáší lidi, kteří si na něj otevřou hubu. Miluje snowboard, motorky a samozřejmě peníze.
A co se stane, když se dva tak rozdílní lidi setkají? Přesněji, když spolu pojedou na hory? ..>> Počkejte si na první dílek :P xD

Potřebuju nápad! xD

26. srpna 2009 v 20:33 | Tissa |  Feelings
Lidi, můj mozek se rozhodl, že prostě nezapne xD (ne že by byl jinak extra výkonej). Celý den se snažím vymyslet děj k té nové povídce, která bude mimochodem na pár Sasusaku a na nic nemůžu přijít. Ani nevím, jestli bych jí měla psát v ninja světě, nebo v normále. Ale asi to bude spíš v ninja světě, páč ta minulá byla v realu. Tak mi prosím pomocte něco vymyslet! Příjmám jakékoliv nápady. Jasně, neslibuju, že to bude přesně podle vás, protože mě mezizím může něco napadnout, ale nějaký vnuknutí nápadu potřebuju. Tak prosím, pište do komentíků!!! xD Čím víc komentíků, tím víc nápadů a tím větší šance, že to začnu psát co nejdřív, respektivě ještě dneska. xD Takže pištéééééééé!!!!! xD xD

Tissa....

Strach z lásky.....26...>>KONEC<<

26. srpna 2009 v 10:03 | Tissa |  Strach z lásky
Tak sem konečně něco vymyslela. Divim se, že mi ještě nezkratoval mozek. xD No jenom pro informaci, tohle je úplně poslední díl této povídky. Zaprví, docházej mi naápady, jak v ní pokračovat, zadruhý, už mě celkem přestává bavit a zatřetí, 26 dílů je celkem dobrej počet ne? xD Snad ještě dneska začnu psát další a novou povídku. No uvidim, jaký budu mít nápady. xD Tak hezké čtení. Jo a ten konec, nevěděla jsem, jak to mám ukončit, takže žádná sláva xD xD


Hodina fyziky, Sakura fyziku přímo nesnášela. Topila se v ní skoro stejně jako v matice. Tak přece jenom, jsou to pořád čísla a výpočty, to je pro ní vražedná kombinace. Nejhorší na tom bylo, že se hodina táhla a táhla…
"Crrr" osvobodil třídu zvonek, označující konec hodiny a tím i vyučování.
Kakashiho třída se spolu s ním samotným vydala do šaten, odkud šli rovnou na oběd. Jako vždy podávali hnusný jídlo. Hnusný bylo slabý slovo, tohle se nedalo jíst. No po těch letech si už celkem zvykla.
"Ahoj, můžu si přisednout?" promluvil na ní zezadu dívčí hlas.
Sousto, které právě polykala jí málem zaskočilo, když zjistila, kdo to je.
"Hin?"
"Můžu si sednou jinam, jestli chceš." Usmála se na ní.
"Ne, sedni si, já jen, že jsi na mě naštvaná a…"
"Jsem na tebe naštvaná, ale nevydržím se s tebou nebavit tak dlouho. Vždycky jsme všude chodili spolu, bavili jsme se, ale teď…Teď se mi v srdci udělalo prázdné místo, taková prasklinka, která se vytvořila, když jsme se pohádali. Chci tím říct, že mi moc chybíš a navzdory tomu, co jsi udělala, tě mám ráda." Objala jí.
"Nevím, co na to říct. Tohle jsem nečekala. Vždyť jsem se vyspala s tvým klukem, nemůžeš jen tak odpustit.Ještě před týdnem jsi mě nesnášela." (od toho dne kdy se pohádali uplynul už týden.) Nechápala.
"Taky, že ti neodpouštím. Jen chci být nadále tvá kamarádka."
Raději se pustili do toho hnusného jídla. Poté se spolu vydali do parku, kde si sedli na lavičku a povídali jako za starých časů.
"Hin, doufám, že mi jednou odpustíš." Začala.
"Jo, mám to v plánu, ale ne v nejbližší době. Hodně si mi ublížila, vždyť víš."
"Ale hrozně mě to mrzí."
"Já vím, Naruto mi všechno řekl."
"Co?"
"Řekl mi, že jsi ho chránila, proto, aby byl šťastný. Nechtěla jsi, abychom se pohádali jako ty a Sasuke. Jsi fakt pravá kamarádka Saky. Raději jsi se vzdala svého kluka, kterého si milovala a obětovala naše přátelství, jen aby Naruto netrpěl jako ty."
Sakuře se z očí pomalu, ale jistě začaly spouštět slzy. Byla tak ráda, že se spolu zase baví, ale hrozně trpí, když jí Sasuke nechce ani vidět. To, co jí řekl na chodbě jí strašně moc ranilo. Chtěla chvíli přestat myslet na bolest, kterou jí Juugo způsobil a trochu se napít. Ale nevěděla, že se stane tohle. Nechtěla se s ním vyspat, ale Sasukemu to je jedno. On si prostě umanul, že ho podvedla, ale jak a proč mu je jedno.
"Hin, já ho stejně pořád miluju, i když on mě nenávidí." Plakala své kamarádce na rameni.
"Ale on nikdy neřekl, že tě nenávidí! Pořád mu na tobě záleží!"
Sakura jí vůbec nevnímala, pořád si to vyčítala.
"Tolik jsem mu ublížila, k čemu mi je, že jsem za to nemohla, k čemu byla ta bolest, kterou mi Juugo způsobil? K čemu to všechno, když jsem ho stejně ztratila."
"Saky, posloucháš mě vůbec?" zaklepala s ní. "On tě má rád. Stále mu na tobě záleží. Nesnesl by, kdyby se ti něco stalo." Podívala se jí do očí.
"To mi je k ničemu, když mě nemiluje!" vykřikla. "Možná, že ty jsi Narutovi odpustila, ale on mě ne! Ještě mi vyčítej, že nejsme tak dokonalý páreček jako vy dva!"
Hinatu to upřímně zaskočilo. Tohle nečekala. Nezasloužila si to od ní, ne po tom, co se s ní začala bavit.
Sklopila hlavu. "S Narutem jsme se rozešli." Zvedla pohled a koukla na Sakuru. "Hned po tom, co mi řekl pravdu." Dodala,
Sakura se cítila strašně. Řvala tu na ní a ona je na tom stejně. Také ztratila milovanou osobu. Přišla o někoho, koho moc milovala.
"Odpusť mi to prosím, jsem fakt hrozná. Ani se nedivým, že se se mnou Sasuke rozešel."
"Pane bože Sakuro! Umíš i něco jiného, než se litovat nebo si něco vyčítat?! Pořád od tebe slýchám, jak jsi mu ublížila, jak tě musí nesnášet, ale přitom pro to, aby jste se k sobě vrátili nic neděláš! Tak se sakra přestaň litovat a místo toho vstaň a bojuj! Řekni mi, proč všechno hned vzdáváš? Dřív si byla jiná! Namyšlená, ale silná a odvážná! Věřila jsi si, věřila jsi v sebe! A teď? Podívej, jak jsi dopadla, brečíš mi na rameni, jak nějaký malý spratek! Tak se sakra trochu seber!" vypustila z pusy Hinata.
Sakura a ní koukala s otevřenou pusou. Tohle je ta Hinata, kterou doteď znala? Ta Hinata?
Po chvíli mlčení se rozkoukala. "Máš pravdu, měla bych se nohama postavit pevně na zem a začít s tím něco dělat." Zvedla se z lavičky, na které spolu s Hinatou seděla, chytla jí za ruku a táhla za sebou.
"Kam to jdeme Saky?" křičela za ní Hinata.
"Pojď Hin, je načase, abych konečně udělala něco, na co budu hrdá." Otočila k ní hlavu s menším úsměvem.
"Dobře, ale co chceš dělat?"
"Chci si promluvit se Sasukem!"
"Co mu jako řekneš? Že tě popadl záchvat odvážnosti?"
"Něco už vymyslím, prostě to musím udělat!"
V tu ránu se protrhly mračna. Spustil se prudký déšť a vzduchem lítaly blesky. Foukal silný vítr a začínala být zima, ale ona stejně běžela dál, nezastavovala se.
"Saky, musíme se schovat!"
"Ne Hin, když zastavím, určitě si to rozmyslím, tak poběž!"
Znovu zahřmělo.
"Vždyť víš, jak se bojím blesků! Prosím Saky, pojďme se schovat!"
Sakura se na ní otočila. Nevěděla jestli jí tečou slzy nebo jí jen po tvářích stýkají kapky deště, ale ať už to bylo jakkoliv, zaběhli k nejbližší zastávce a celé promoklé se posadili na lavičku, která byla zastřešená a čekali, až ten odporný déšť přejde. Blesky byly čím dál tím častější a déšť stále neustupoval, ba naopak přibýval na síle. Vítr se stále zvedal, připadali si jak v nějakém hororu. Už tu chyběli jen oživlé mrtvoly, lidožravé nestvůry, upíři, nebo vlkodlaci.
"Saky, vypadá to tu dost hrozivě, mám celkem strach." Prolomila ticho, které mezi nimi vládlo.
"Jo, já taky." Podívala se na měsíc, který už vyšel na noční oblohu.
Svůj pohled sklopila a všimla si přijíždějícího autobusu. Udivilo jí to. Ne ten autobus, ale lidé v něm. Zastavil na zastávce, kde obě stáli a začali z něj vycházet lidi. Přesněji Sai, Naruto a Sasuke. Obě okamžitě zpozorněli. Sakura na ně hleděla vytřeštěným pohledem. Neměla ani ponětí, kde se tu vzali. To samý Hinata. Proč tu jsou?
"Sasuke?" oslovila svého bratra. "Co tady děláš?" podívala se na něj.
Jakmile odjel autobus, všimla si siluety na druhé straně silnice. Nedalo se rozpoznat, kdo to byl, protože stál mezi stromy. Až když vyšel na dosah zářícího měsíce, poznala ho.
"Co ten tady chce?" podívala se na Sasukeho.
Ten koukl na Sakuru, které to teprve teď došlo.
"Ne!" zakroutila hlavou.
Ale podle kývnutí k souhlasu, kterého se od Sasukeho dočkala, jí došlo, že ho chce zase zmlátit. Znovu se šel porvat s Juugem. (to skloňování neřešte xD)
"Ne!" rozeběhla se k němu.
Úplně zapomněla, že si s ním chtěla promluvit. Vrhla se po něm. Chytla ho za košili a začala ho přemlouvat.
"Tohle ti nedovolím!" přitiskla se k němu. Bylo jí jedno, že se rozešli, že už jí nemiluje, nechtěla se dívat na tu rvačku.
"Pusť mě."
"Ne! Prosím!"
"Je to pro tvoje dobro."
"Ale, já nechci, aby se ti něco stalo!"
"Už jednou jsem ho zmlátil."
"To mě nezajímá! Nechej toho! Vykašli se na něj!" křičela hystericky.
"Ublížil ti."
"Ne, tak hrozný to nebylo! Nestojí to za to!"
"Vím, co ti udělal. Řekl mi to a věř, že se mi to nelíbilo." Zatnul pěsti.
"Ale to už není tvoje věc! Už nejsme spolu, už ti nepatřím!"
"Nikdy jsi mi nepatřila. Nejsi věc! Pro něj možná jo!" Ukázal na Juuga. "Ale pro mě ne! Je mi jedno jestli ty mě nemiluješ, protože, pro mě si ta nejdůležitější osoba na světě. Miluju tě Saky. A teď, Sai, prosím pohlídej jí, než se vrátím."
Sakura tam stála s otevřenou pusou dokořán ani si nevšimla, že je Sasuke už pryč. A když si to uvědomila, chtěla se za ním rozeběhnout, ale někdo jí zastavil. Sai.
"Puť mě Sai! Nemůžu ho nechat. Nechci vidět, jak to skončí! Nedovolím, aby se mu něco stalo!"
Snažila se ho obejít, ale bezúspěšně.
"Sakuro, nech ho, on ví co dělá."
"Ale co když mu ublíží?!"
"Neboj se." Usmál se na ní.
Ale jí do smíchu nebylo. Chtěla se dostat k Sasukemu. Musela.
"Pusť mě!! Nech mě být!!"
"No tak, Saky!"
Po chvíli se mu jí konečně podařilo zklidnit a tak mohli sledovat boj.

"Sasuke, kde si nechal svojí holku?" vysmíval se mu Juugo.
"Do toho ti nic není." Uzemnil ho.
"Slyšel jsem, že jste se rozešli. Proč? Nejsi pro ní dost dobrý? Našla si někoho lepšího a ty si to na mě chceš vybít?" ušklíbl se.
"Co, kdyby si radši zavřel hubu a začal se krýt."
"Jak chceš." Natáhl mu pěstí.
Sasuke trochu stočil hlavu a vypliv krev, která se mu nahrnula do úst, protože mu je rosekl.
"Sasuke!" zakřičela Sakura
Sasuke se na ní otočil a krásně se usmál. Sakura plná strachu, začala plakat. Nechtěla se na to koukat, ale musela, musela vědět co se děje.
Když Juugo spadl na zem, z důsledku Sasukeho rány, Sakura se trochu uklidnila. Netrvalo dlouho a už se zase zvedal. Mlátili se hlava nehlava. Oba byli totálně zmlácený. Sasuke měl několik škrábanců, něco s pravou nohou a ten roseklý ret. Juugo na tom byl podobně, akorát s tím rozdílem, že místo pohmožděné nohy, měl vykloubenou levou ruku, přesněji, levé rameno.
"Ty za***nej Uchiho! Nedivím se, že tě podvedla! Jsi srab!"
"Zavři hubu!" okřikl ho, plný vzteku.
"Copak?! Snad nejsi rozčílený!" pokračoval ironicky. "Proč bys měl, že jo? Vždyť tě tvá holka podvedla s tvým nejlepším kámošem!" vysmíval se mu a za to schytal další ránu.
"Sasuke…" zašeptala Sakura a dál sledovala tu rvačku.
"Sklapni už ty hajzle!" znovu vyjel po Juugovi. "Jsi idiot, který nikdy nebude mít normální vztah! A víš proč? Protože si jen ubohý násilnický bastard!"
"Ale to mě nežere! Holky jsou jako hračky, pohraješ si s nimi a pak odkopneš, nechápu, proč to tak taky neděláš!" ušklíbl se. "Je to mnohem jednoduší. Nemusíš se s ní rozcházet, takže necítíš žádnou bolest, o které toho víš dost, co Sasuke?" dodal.
"Tebe vůbec nezajímá, že tě ta holka třeba miluje? Že, když jí odkopneš, že tím trpí?"
"To není moje věc." Řekl s naprostým klidem.
"To není tvoje věc?" Zopakoval Sasuke nevěřícným a přitom ironickým tónem naráz.
"Sasuke, podívej se na sebe a na Sakuru. Udělal si pro ní první poslední, byl si na ní hodný, bránil si jí, ale ona tě přesto podvedla! To se mě stát nemůže."
"Jsi cvok!" zařval na Juugu (to skloňování mě zabije xD) Sasuke, ve kterým to pěkně vřelo. "Kdyby si jí pořád neotravoval, tak by se to nestalo!" dokončil myšlenku.
"Nesváděj to laskavě na mě! Máš si svoje věci lépe hlídat!"
"Věci? Ty fakt nejsi normální, potřebuješ odbornou pomoc!"
"Ne, já jsem naprosto v pořádku. To ty nedokážeš přenést přes nos, že jsem se ti pokusil znásilnit holku. Nakonec to dopadlo tak, že jsem jí jen slíknul, trochu si na ní šáhnul a ošklivě zmlátil." Rozesmál se.
"Ty!"
"Copak Sasuke, snad nejsi naštvaný?" rozesmál se ještě hlasitěji, za což schytal další a další ránu.
Sasuke byl tak rozzuřený, tyhle záchvaty vzteku znal i Naruto. Teď ho všichni sledovali se strachem v očích.
"Sasuke dost! Vždyť ho zabiješ! Už leží na zemi, tak ho nech!" křičela Sakura, která se právě dostala přes Saie.
Běžela k němu. On se na ní otočil. Sakura nevnímala jeho odřeniny a obličej od krve a skočila mu přímo do náruče a vášnivě ho políbila.
(toho ninja oblečku si nevšímejte xD)
Nebyl to jen tak obyčejný polibek. Byl plný lásky, uspokojení a hladu. Tolik dní se ho nemohla dotknout, tolik dní ho nepolíbila, Byla to pro ní noční můra, která trvá a trvá dál. Teď se cítila tak svobodná a přitom tak spoutaná. Tolik ho milovala a litovala všech těch hloupých chyb, které udělala. A teď ho mohla zase cítit. I přesto všechno, co udělala, on jí polibky oplácí, dokonce hladověji než ona. Po delší chvíli se od sebe odpojili.
"Sasuke, omlouvám se ti. Nechtěla jsem to udělat. Strašně tě miluju, trpím, když nemůžu cítit tvou vůni, když tě nemůžu políbit nebo se tě dotknout. Já vím, udělala jsem strašnou chybu, tak strašně velkou chybu. Ale hrozně moc jí lituju. Vždycky jsem tě milovala, vždycky. Tak mi to prosím odpusť." Hleděla mu zoufale do očí.
Nic. Žádná reakce de nedostavila. Stále si hleděli do očí, ale on nic neříkal.
"Sasuke, prosím." Zaprosila znovu.
Ale to už jí Sasuke znovu políbil. Sakuře se ulevilo. Nevěděla, jestli jí odpustil, ale brala to jako ano.
"Sakuro, já tě miloval i po tom, co jsi mi zahla. Nikdy jsem nepřestal. Chtěl jsem, abys byla šťastná, proto jsem se s tebou rozešel, myslel jsem, že mě už nemiluješ."
"Ale já tě miluju! Hrozně moc!"
"Já tebe taky." Znovu jí věnoval jeden ze svých láskyplných polibků.

Tak nakonec, se dali dohromady, stejně i Naruto s Hinatou. Nedokázali bez sebe být, nešlo to. Juugu si přebrali odborníci a začal se léčit. Po několikaměsíční léčbě se vrátil zpátky do školy. Dokonce si našel holku, kterou miloval a Sakuře dal navždy pokoj. Vlastně, teď jsou z nich přátelé. Sakura byla šťastná jako ještě nikdy. Vztah s její nevlastní matkou byl taky dobrý. Se Sasukem se milovali stále víc a víc. A všechno bylo ok.
Prostě happy end.


>>>KONEC<<<

Další oznámení..> aneb potřeba se vyecat xD xD

25. srpna 2009 v 21:59 | Tissa |  Feelings
Tak jak to tak vypadá, ve čtvrtek odjedu a vrátím se až v neděli. Ještě to nevím jistě, ale nejspíš to tak bude xD xD No ve čtvrtek jedu možná za bráchou na soustředění, tam by signál být mohl, ale v sobotu jedeme rovnou na chatu, kde jak sami víte signál neníx( No a co jinak ? A jk se všichni máte? Mám dneska nějakej ukecanej den! xD xD Jo a ohledně povídky, už jsem něco málo napsala, pro upřesnění asi 3 stránky ve wordu. Měla jsem chvilkovej nával fantazie, kterej vyprchal stejně rychle jako přišel xD xD No nic, jdu dál vymýšlet xD xD xD!!


Tissa...xD

Moje 30., 31., 32. a 33. SBéčko

25. srpna 2009 v 20:49 | Tissa
Tak tady je diplomek pro ~Zicherka♥₪ ø lll ·o. Blog...>>> TADY



Pro Mychio blog...>>>TADY



Pro sasi-chan...>>>TADY



A pro Gun Akanaha...>>>TADY

Tak doufám, že se vám diplomky líbí!! x)

Tak a DOST!!

25. srpna 2009 v 14:23 | Tissa |  Feelings
Tak teď už toho mám tak akorát dost!! Jasný, jsem fakt moc ráda, když mi okomentujete článek, ale né způsobem jako....>> pls hlásni pro mě apod. Když mi to napíše nějaké mé SBéčko, tak se do dá překousnout, ale majitel úplně cizího blogu? Tak to mě fakt naštve! Hele já tu nechci zavádět nějaká pravidla, protože chci, abyste na můj blog chodili dobrovolně a ne z donucení nebo s prosbou o hlásek! Takže chci, abyste mi všechny reklamy a prosby o hlásky psali sem a ne k mým článkům! Děkuju.


Tissa...

Bla bla bla....Sorry!

24. srpna 2009 v 22:58 | Tissa |  Feelings
Omlouvám se, že jsem nepřidala nový dílek "Strachu z lásky", ale vůbec jsem to nestíhala. zatím nemám napsanou ani čárku. Ale pokusím se to dohnat. No doufám, že můj šroťáckej mozeček něco vymyslí a já to pak sepíšu do wordu. xD I když, to bude hodně namáhavý, páč ho mám teď totálně vygumovanej!!! xD xD xD Najednou se mi z hlavy vypařily všechny nápady..>> chjo...budu muset víc přemýšlet, abych něco vykouzlila xD. No každopádně se mi bude dost kouřit z hlavy. xD xD Hej už zase sem se rozpovídala..>> myslím, že máma má pravdu s tou mojí ukecaností. xD xD Ale už dost řečí a jdu se pokusit něco napsat. xD (Teda jestli mi z toho přemýšlení nepraskne hlava! xD) Tak já jdu psááát!! Bye!! xD



Tissa...