Ten pravý.....22.díl

17. dubna 2012 v 17:25 | Tissa |  Ten pravý
Zdravím, zdravím! Tak a už se pomalu blížíme ke konci..:) Popravdě se těším, až začnu novou povídku..:) Nejdřív jsem jí nechtěla psát na pár SasuSaku, ale chtělajsem vytvořit nové jedinečné lidi s neznámou inulostí a vlastnostmi..:) Ale chápu, že to pro vás tak zajímavé není. No tak jsem udělala kompromis.. Hlavní hrdinové budou mít jejich jména a velmi velmi velmi podobný vzhled.. ale nebude se to odehrávat v japonsku a ani tam nebudou ostatní hrdinové z Naruta (to ještě nevím jistě) a okud ano, jen Hinata a Naruto. Prostě to bude úplně něco jinýho a strašně se na to těšm, doufám, že vy taky..;) Protože cítím, že to vbude skvělá povídka! Jestli to zní namyšleně, tak ať..:D
Jinak tady pro vás mám jeden z posledních dílů. Počítámn, že budou ještě tak dva maximálně. Takže si to užijte..;) Příjemné čtení..:*



"Mlátí?" zopakovala jsem.
Podíval se někam do rohu místnosti. Musel být naprosto zničený. Ano, to byl. A já místo toho, abych stála za ním, si tu stěžuju na svůj život, který možná není ideální, ale rozhodně v něm nemusím řešit rodinné násilí. Jasně, že mi táta sem tam jednu plácne, jenže to je úplně něco jiného.
Nikdy jsem se nedostala do situace, kdy jsem čelila něčemu takovému. Vždyť tohle se děje jen v amerických filmech. Ve skutečném životě by si lidé neměli ubližovat. Nebo by spíš muži neměli ubližovat ženám, ne záměrně. Tím samozřejmě nechci naznačovat, že nezáměrné zraňování je v pořádku.
Nakonec jsem zvolila osvědčený způsob vyjádření podpory. Pažemi jsem obmotala jeho široká ramena a pevně se k němu přitiskla. Sázela jsem na láskyplné objetí, protože v mém případě to pokaždé zabere.
Jeho dlaně se ocitly na mých zádech a já ucítila teplý dotek. Hlavu mi položil na rameno. Byl rozpálený, úplně hořel. Dělala jsem si o něj starosti, vůbec to v poslední době neměl lehké a tohle byla poslední kapka. Totálně ho to odrovnalo. Být na jeho místě, už propukám v hysterický pláč, i když on k tomu očividně neměl daleko. Vím, kluci tohle snášejí jinak, nejsou tolik citlivý, ale pro Sasukeho rodina vždycky hodně znamenala. Pořád mi vyprávěl o jeho mamce, o tom, jak je teď na všechno sama, že by pro ni udělal vše na světě, kdyby to bylo alespoň maličko možné.
Netrvalo dlouho a cosi mě zastudělo na šíji. Kapičky Sasukeho slz pomalu sklouzávaly po jeho tvářích a padala na má záda.
"Sasuke," zašeptala jsem.
Najednou se netěsnil v mém objetí a dělal, jakoby nic. Setřel si dvě, tři slzy a tím to haslo. Přišlo mi to poněkud směšné.
Trošku se mě dotklo, že se přede mnou musí přetvařovat. Myslela jsem, že mezi námi je dost silné pouto na to, aby si nemusel hrát na hrdinu.
"Jsem v pohodě." Ani omylem jsem mu to nevěřila. Možná se tak snažil působit, ale bylo to zbytečné, už dávno jsem ho prokoukla.
Křivdil mi, když si myslel, že to nechám být. "Sasuke, přede mnou si nemusíš na nic hrát. Tahle situace není vůbec lehká, nikdo ti nebude mít za zlé, když projevíš nějaké emoce."
Přemáhal sám sebe. Usilovně se snažil potlačit slzy za zavřenými víčky, ale ony se stejně dokázaly probojovat skrz. Vždycky to nějakým záhadným způsobem zvládnou. "Jsme jenom lidi, někdy je prostě potřeba všechno to ze sebe dostat." Bohužel znám i situace, při kterých to nejde. To ale není tenhle případ. Tady se na něj nikdo zlobit nebude a rozhodně pláč nebudu považovat za slabost. Koneckonců jsem ho už jednou brečet viděla.
"Nevím, co mám dělat. Nejradši bych za ní hned teď jel a toho hajzla něčím umlátil." Sice jsem si nedokázala představit, jak se právě teď cítí, jelikož jsem nikdy nic podobného nezažila, ale byla jsem si jistá tím, že to rozhodně není dobrý nápad. "Prostě bych popadl první věc, co by mi přišla pod ruku a omlátil mu jí o hlavu."
"Tím ale nic nevyřešíš." Kdyby ze mě jen nemluvila zkušenost, kterou jsem získala díky americkým dramatům.
Odfrkl si. "Chtěl bych toho chudáka vidět. Ten musí mít teda charakter, když dokáže vztáhnout ruku na ženskou. Dokážu si ho živě představit. Malej zasranej bastard, co má komplexy z dětství." Schválně jsem ho nepřerušovala a nechala ho, ať se vypovídá. Tomu se říká umění naslouchat, a upřímně, do teď jsem netušila, že to umím. "Kdybych byl u ní, nedovolil bych, aby jí někdo ubližoval, ne po tom, co si musela prožít s mým fotrem."
Upřímně mě představa Sasukeho, jak mě brání před psychopatickým manželem, krapet vyvedla z míry. Od něj bych se klidně nechala zachránit. Odměna by ho pak neminula. Vím, že bych se měla soustředit na jeho matku, ale jak už jsem řekla, naslouchání mi moc nejde, kor když mi má bujná fantazie zcela proti mé vůli (někdy i dobrovolně) promítá Sasukeho obrázky. Ačkoli se to sem absolutně nehodilo, na tvářích mi vyběhly dva ruměnce.
Pak se zničehonic pousmál. Kupodivu jsem mu ten úsměv i věřila. "Ale to je jedno. Ty máš teď jiný starosti." Hřbetem zápěstí mi přejel po tváři. Ještě dlouho potom jsem cítila jeho teplý dotyk.
"Jsme v tom spolu." Chtěl něco namítnout, tak jsem to rychleji uťala. "A nechci nic slyšet."
Beze slova se usmál.
Opatrně jsem mu sundala chladící pytlík z oka a při pohledu na fialovomodrý hematom zasyčela. Nejen, že se mu krvavá modřina táhla kolem celého oka, taky měl pořádně nateklé víčko. Nevěřila bych, že se za pár hodin tolik změní. Netroufla jsem si na to sáhnout, vypadalo to opravdu ošklivě, navíc to muselo šíleně bolet.
Na spodní části obličeje - v oblasti rtů - mu vysel osobitý úšklebek, ale ani zdaleka nepůsobil tak sexy jako jindy. Bylo to, jako když se na mě šklebí klaun. Krásný a okouzlující klaun s nadlicky velkým okem.
"Musím vypadat skvěle."
"Už si vypadal i hůř." Samozřejmě jsem vtipkovala. Podala jsem mu zrcátko a s nadšením sledovala, jak se Sasuke prohlíží.
Protočila jsem oči. "Tím že na to budeš pořád koukat, to nezmizí."
"Připadám si jako bouchač." Ano, řekl to tím hrdinským tónem, jakým mluví Superman.
Zvedla jsem obočí. "Bouchač?"
Nadšeně přikývl. "Však víš. Drsnej maník z ochranky."
Popravdě jsme si nebyla úplně jistá, jestli se nepomátl. Přece si nemohl pohmoždit mozek jednou ranou, ne?
Přivřel druhé oko, našpulil rty a hlavou začal kývat ze strany na stranu. "A teď vypadám jako ryba." Rozesmál se.
V jednu chvíli mě napadlo, že bych měla zavolat sanitku. Aspoň už nebrečel.
"Sasuke, nechci ti brát tvoje závěry, ale podle mě vypadáš spíš jako kyklop." Uvědomila jsem si, co jsme právě řekla a taktéž se začala smát.
"Jako, že mám laserový pohled?"
"Ne, vůbec ti nevidím druhé oko." Měla jsem pravdu. Jeho víčko bylo tak oteklé, že se v něm jeden milimetr úzká čárka, co měla představovat jeho oko, ztratila.
Ovšem to už mu tak vtipný nepřišlo. Očividně nesnese, když někdo uráží jeho maličkost, teda pokud to není on sám.
"Myslím, že to stačí." Řekl, ale já se stále nepřestávala smát, naopak mi to přišlo stále vtipnější. Ta představa mě zabíjela.
"Kyklop." Opakovala jsem pobaveně.
Vyspěle zakroutil hlavou. "Až se ty přestaneš chovat jako dítě, tak si spoustu lidí oddychne."
Čelo se mi rázem zkrabatilo. Mraženou omáčku á la směs všeho druhu jsem mu přirazila k obličeji a naštvaně odfrkla.
Vydal tiché; Ááááu. Možná jsem zatlačila trochu víc, než jsem chtěla, ale zasloužil si to, neměl mi říkat, že jsem jak dítě.
Naklonil se ke mně. "Víš, že mám děti rád." Chtěl mě políbit, ale já se odtáhla.
"Promiň, ale myslím, že jsem na takový věci moc malá."
Rty se mu roztáhly od ucha k uchu a já štěstím roztála. Byl tak sladký i s tím odporným monoklem. Políbil mě. Hluboce, ale něžně. Jednou rukou mi zajel do vlasů a tou druhou pohladil moje zatím ještě ploché bříško (s výjimkou malého Milánka, který se mnou žije kvůli mému věčnému hřešení v podobě bílé čokolády). Ucukla jsem. V žádném případě mi to nebylo nepříjemné, jen mě to poněkud zaskočilo. Odtáhla jsem se od něj a zadívala se mu do očí. Stejně tak on hleděl na mě, ale s tím rozdílem, že namísto překvapení, se krásně usmíval. Chtě nechtě jsem mu úsměv oplatila. Opravdu mě nepřestane překvapovat.
"Měla by sis promluvit s rodiči." Hledala jsem v jeho slovech jakýkoli náznak špatného vtipu, ale bohužel jsem nic nenašla.
Nemůžu to říct rodičům, ne teď, když ještě neodezněly mé problémy z lyžáku. Stále jsou na mě naštvaní, teda táta je, máma to tolik neřeší. Každopádně, kdybych jim řekla, že čekám dítě, nepřežili by to. Ne, kdybych jim řekla, že čekám dítě se Sasukem, nepřežil by to on. Ale měl pravdu, jednou se to doví, a pak to bude mnohem horší.
Veškeré protesty jsem polkla. Zmohla jsem se jen na obyčejné: "Já vím."

Jiné bylo dělat hrdinku a říkat, že to zvládnu, i když jsem si byla jistá, že ne. Jenže pak, jakmile jsem stála u domovních dveří, zatímco Sasuke zvonil, popravdě jsem nedokázala nic. Zničeně jsem stála a utápějíc se ve svých ponurých myšlenkách, jsem si prohlížela naší proutěnou nevkusnou rohožku se všitým nápisem: Welcome. Koupil nám ji děda asi před pěti lety a máma si na ni nedá dopustit. Ale tohle všechno šlo stranou poté, co se otevřely dveře. Ze stínu chodby se vynořila mamka.
"Ježkovi oči! Saky, holčičko!" Ani jsem ji nestihla pozdravit a už mě objímala.
"Ahoj mami."
"Dobrý den." Sasuke stál klidně vedle mě a s vřelým úsměvem a tmavými brýlemi na očích jí podával ruku.
"Ty budeš Itachi" řekla a my dva jsme se na sebe automaticky podívali. Možná to vůči Sasukemu byla trochu podpásovka, ale ještě jsem jim neřekla, že jsme se rozešli. Vycítila jsem z jeho pohledu zklamání.
Nesměle jsem se podrbala za uchem. "Ehm, vlastně tohle je Itachiho brácha."
"Sasuke Uchiha, těší mě." Představil se tím nejslušnějším a nejvlídnějším způsobem, jakým dovedl. Koneckonců, chtěl na mou matku udělat co nejlepší dojem. Měl by si něco víc schovat i pro tátu. To bude tuhý oříšek spíš než ona.
"I mě těší." Mamka byla skvělá. Hodná, milá a spravedlivá, ale někdy dokázala říct takové věci, až mi dovedla zamotat hlavu. "Takže Itaciho bratr? No, jestli je takový fešák jako ty, nemůžu se dočkat, až ho poznám."
Nervózně jsem přešlápla. Nějak mi došla slova. Najednou se mluvit zdálo mnohem obtížnější než obvykle. "Mami, on… teda my.."
Sasuke do mě jemně drkl ramenem. "Má teď trošku napilno, blíží se mu maturita." Byla jsem ráda, že to Sasuke takhle zahrál do kouta a dokonce nemusel ani lhát. Svým způsobem říkal pravdu. Itachi skutečně co nevidět maturuje. O tom, že mě zbouchnul, prozatím nemuselo padnout ani slovo.
Mamky ústa se roztáhla do milého úsměvu. "No, to nevadí, tak ať mu to dobře dopadne, přece víš, jak tátovi záleží na vzdělání. Ale o tom si můžeme popovídat uvnitř." Stoupla si k pravému futru, čímž nám udělala místo mezi dveřmi a my mohli dál.
Za tu dobu, co jsem tu nebyla, se tu moc věcí nezměnilo. Boty byly dokonale poskládané podél stěny a kabáty pověšeny na háčcích, vyjma tátovi černé bundy, ta se jako obvykle válela na židli v kuchyni.
"Nezlob se Sasuke, ale vůbec jsem s vaší návštěvou nepočítala. Máme tu trochu nepořádek."
Zakoulela jsem očima. Jestli pár drobků od chleba na kuchyňské lince znamená nepořádek, jsem ráda, že neví, v jakých podmínkách žiju se strejdou Danzoem.
Ostýchavě jsem se posadila ke stolu. Sasuke si sedl vedle mě.
"Dáte si něco? Čaj, kávu?" mluvila na nás oba, ale koukala na Sasukeho.
"Stačí šťáva s vodou."
"Mami, kde je táta?"
Popadla sklenku s růžovou tekutinou a položila jí před Sasukeho. Ten s jedním kývnutím poděkoval. "Je v garáži. Něco si tam opravuje." Pokrčila rameny. I když mluvila jen o obyčejných věcech, působila tak pozitivně, nechápu, jak může žít s mým otcem. Nic proti němu nemám, je to moje rodina, ale oni dva si nejsou absolutně v ničem podobní. Mají rozdílné názory, jiný smysl pro humor i odlišné zájmy. Nejspíš to bude tím, že se mamka v mnoha ohledech uskromňuje a přizpůsobuje.
Pak jakoby si zničehonic na něco vzpomněla, se zhluboka nadechla. "Včera tu byla babička a mám tě moc pozdravovat. Nechala nám tu štrúdl, nedáš si Sasuke?"
"Ne děkuju."
"Ale, jsi hubený, jen si dej." Naprosto ho ignorovala a položila před něj plný talíř nakrájeného jablečného závinu. "Však ono ti to vůbec neuškodí těch pár kilo navíc."
Zářivě jsme se usmála. Tohle byla celá moje máma. Chovala se jako babička. A to ještě neví, že jí za chvíli taky bude. Při tomto pomyšlení mi úsměv z tváře zmizel stejně rychle, jako se objevil.
"Tak děkuju pěkně." Rozesmál se. Nedivím se. Byl vysoký a svalnatý, rozhodně nepotřeboval přibrat. Myslím, že to moc dobře věděl.
"Jen se pořádně nadlábni." Posadila se naproti Sasukemu a s úžasem pozorovala, jak do něj padá jeden kousek za druhým. Očividně mu chutnalo. Babička to holt umí.
Pak svou pozornost věnovala mně. "Saky, co je s tebou? Jsi nějaká tichá, děje se něco?"
Jak jsem jí mohla lhát? Bylo těžké něco zapírat své vlastní mámě. Vždycky jsem jí říkala úplně všechno. Neměla jsem před ní žádné tajemství a najednou toho bylo tolik, co nevěděla.
Znenadání se rozletěly dveře a mezi nimi stál můj táta. Napřímila jsem se. Dokonce i Sasuke přestal jíst. Mamka se otočila za sebe a jak jinak, než s úsměvem začala: "Manzo, tady jsi. Podívej, kdo se na nás přijel podívat." Zněla tak nadšeně, až mi jí při pohledu na zaraženého poloplešatého chlápka bylo líto. Byla ráda, že jsem tu a on to jako vždycky určitě zkazí. Řekne něco proti mně, pak se začneme hádat a skončí to tak, že se seberu a odejdu pryč. Přesně tak to dopadlo i minule. Ošklivě jsme se pohádali. Tehdy mi vyhrožoval změnou školy. Vlastně jsme se od té doby ještě neviděli. Proto bylo tak trapné, když jsem ho teď zas viděla.
"Ahoj." Řekla jsem tiše, ale můj pohled byl intenzivní.
"Ahoj." Odvětil stroze. Tak a to mi stačilo. Řekl jen jediné slovo a už jsem myslela, že se s ním zas rozloučím.
Naštěstí se do toho vložila mamka. "Manzo, tohle je Sakury kamarád." Ukázala na Sasukeho.
Sasuke si stoupnul a natáhl k mému otci ruku. Divila jsem se, když jí přijal bez jakýchkoliv kousavých poznámek. "Sasuke."
"Manzo."
Mamka se do toho opět vmísila. "Je to Itachiho brácha. Toho, se kterým chodí Sakura." Mrkla na mě.
Táta dlouze přikývl. "A proč máš ty brýle?"
"Vadí ti ty zářivky, Sasuke? Manzo, říkala jsem ti, že jsme měli zůstat u žárovek."
"Má zánět spojivek." Vyhrkla jsem první věc, která mě napadla. Asi jsem to měla víc promyslet, protože jsem se dočkala jen tátova: "Nelži! Víš, že to nesnáším." Po jeho klidném hlase najednou nebylo ani stopy.
Poraženě jsem se podívala na Sasukeho. Tvářil se naprosto nezaujatě, jako obvykle. Ani omylem se nenechal rozhodit někým, jako je můj otec. Ostatně, měl doma něco podobného. Jedním přirozeným pohybem sundal brýle a nebojácně pohlédl na Manza. Ten si odfrkl. S barevným nateklým okem už zdaleka nepůsobil tak dokonale a slušně.
Mamka si dala ruku před pusu, zatímco táta kroutil hlavou."To jsem si přesně myslel."
"Stala se mi menší nehoda." Pokrčil rameny.
"Jasně." Pak jeho zrak spočinul na mě. "Tak s tímhle se teď kamarádíš? Copak jsem ti neříkal, aby ses držela dál od průserů?"
Zhluboka jsem se nadechla a ruce tiskla v pěsti. Ucítila jsem teplo na levém stehně. Sasuke mě po něm konejšivě hladil. Obdivovala jsem ho. Jak se může tvářit tak klidně?
"Neříkejte, že vy jste se nikdy nepopral."
Nastalo hrobové ticho. Nervózně jsem sledovala, co se z toho vyvine a nějak se neodvážila promluvit. To samé dělala i máma.
"Já na rozdíl od tebe neměl čas, na takové hlouposti. Neflákal jsem se celé dny po hospodách a nevyvolával rvačky. Staral jsem se o svou rodinu."
Sasuke kývl hlavou. "Je vidět, že mě dobře znáte, to je fajn."
Tohle si nezasloužil. Jediný důvod, proč se popral, byl, že mě chránil. Přebral zodpovědnost bezohlednému bratrovi a staral se o mě. Nenechal mě na holičkách, když jsem ho potřebovala. Zachoval se jako chlap.
Pak jsem se do jejich rozhovoru připletla já. "Vůbec nevíš, co říkáš."
Sasuke mi lehce zmáčkl stehno, abych ho to nechala vyřešit a zbytečně se tím nezatěžovala, ale já to prostě nemohla nechat jen tak.
"A ty ho znáš?"
"Ano! Podržel mě, když jsem to potřebovala, na rozdíl od někoho. A jedinej důvod, proč teď vypadá tak, jak vypadá, je, že se mě zastával." Nekřičela jsem, ale ani jsem nemluvila tiše. V mém hlase zazněly emoce, ovšem ne ty kladné. "Takže tě prosím, příště, až budeš chtít zas na někoho bezdůvodně řvát, nejdřív se zeptej na důvod."
Otcovi ostré rysy se napnuly pod náporem vzteku. Rozhodně se nemusel nijak vyjadřovat, abychom poznali, co chce říct. Zuřil.
Ještě předtím, než explodoval vzteky, mamka si začala prohlížet Sasukeho zranění z několikacentimetrové vzdálenosti. "Byl si s tím u doktora?" Alespoň jeden z mích rodičů se nechová jako trotl. Ona se k tomu naopak staví dospěle, ale to táta nikdy nemůže pochopit, protože jakmile není něco podle něj, je to automaticky špatně. Měl by se probrat, není žádný bůh, aby rozhodoval, co je správné a co ne.
Na Sasukeho tváři se opět objevil jeho hravý úsměv, ale tentokrát nebyl věnovaný mě, ale mé mámě. "Nějak nebyl čas."
Zamračila se. Ani si nepamatuju, kdy naposledy se takhle zatvářila. Dělala si o něj starosti, to bylo zřetelně vidět. "Zítra si tam zajedeš, slib mi to. Takový hezký chlapec a takhle si zahrává."
"Slibuju." Jen tak to plácnul, aby o něj neměla zbytečně strach. Zítra si stoprocentně nikam nezajede, jelikož má trénink. A silně pochybuju, že ho hodlá vynechat.
"Že se o něj staráš, stejně o to nestojí."
Protočila jsem oči, on toho prostě nenechá. "Tobě nikdo nebude dost dobrý, viď?"
Podíval se na mě. Chvíli se jen tak díval, ale za několik málo chvil se nadechl a řekl: "Nikdo mi nebude dost dobrý pro tebe, protože jsi moje holčička. Nechci, abys byla s nějakým grázlem." Střelil pohledem po Sasukem a pak zas koukl na mě. Chci, aby sis našla chytrýho kluka, co nebude mít sklony k násilí."
Byla jsem z něj tak strašně zklamaná. Bylo mi úplně jedno, že to vlastně myslí dobře. To co tady říkal, hrozně mi tím ubližoval, protože se tím dotkl někoho, kdo pro mě představoval neskutečnou oporu, pravého přítele a milovanou osobu. A i když si to možná Sasuke nebral tolik k srdci, já ano.
Sasuke se ale dál snažil, abych z toho vyšla co nejlíp, i za cenu toho, že bude vypadat jako idiot. "Můžete být v klidu, jsme jen kamarádi."
"To je dobrý, nemusíš kvůli mně lhát." Mohl se snažit sebevíc, ale já to všechno potopila pouhou větou. "Mami, tati, chtěla bych vám něco říct a vím, že se kvůli tomu na mě budete zlobit, ale musíte to vědět." Oba dva rodiče se na mě zamračili, už tak nějak tušili, že se nechystám říct nic pěkného. Sasuke mě chytil za ruku a pevně ji stiskl, přičemž se na mě sladce usmál. Určitě neměl tušení, jak moc mi tímhle dodává odvahu, strašně mi pomáhalo, že je tu se mnou. "Já už s Itachim nejsem. Zachoval se jak největší parchant a opustil mě v situaci, kdy jsem ho nejvíc potřebovala." Odmlčela jsem se, abych zklidnila dech. "Ale já mu to nemůžu mít za zlé, protože jsem se taky zachovala špatně. Hodně špatně." Překvapilo mě, že i táta nic neříká. Sice se netvářil nadšeně, ale aspoň seděl v naprosté tichosti a nechal mě dokončit, co jsem načala. Sasuke mě chytil ještě pevněji a povzbudivě se na mě usmál. Dodalo mi to tolik síly. Všechno jsem to ze sebe vyklopila. Dívala jsme se na mamku, protože jsem věděla, že to pro mě bude mnohem snadnější. "Čekám dítě."
Oba dva se zmohli jen na: "Cože?"
Sklopila jsem pohled. Sasuke mě stále konejšivě hladil po noze a nepřestával mě tak intenzivně svírat. Byla jsem za to opravdu vděčná. Kdyby nebylo jeho, asi bych se zhroutila.
"Saky broučku, co to povídáš?" Máma byla první, kdo promluvil po dobu trapného ticha. Zprvu jsme se na ní nechtěla podívat, bála jsem se toho, co uvidím. Nakonec jsme se přece jen odhodlala. Zvedla jsem hlavu a zpříma jí pohlédla do očí. I přes ten strašný pocit, který mě pohlcoval, mi spadl obrovský kámen ze srdce. Veškerá tíha tajemství mě opustila.
Manzo se kupodivu nevyjadřoval. Seděl naproti mně a jakoby umrzl v jedné poloze, koukal před sebe. Bylo to děsivé.
"Říkáš, že čekáš miminko?" Zdálo se mi to nebo jsem v matčině hlase opravdu zaslechla jakýsi náznak štěstí?
Bojácně jsem přikývla.
"Ach holčičko," zvedla se a okamžitě mě objala. Bylo to tak intenzivní, až se mi chtělo plakat, jen jsem nevěděla, jestli štěstím nebo smutkem. "chceš mi říct, že se s tebou Itachi rozešel, protože s ním čekáš dítě?"
"Ne." Podívala jsem se na Sasukeho. Kýval mi na souhlas. Udělal by pro mě cokoli, vím to. Takže mu upřímně bylo jedno, že ho jako vedlejší efekt budou moji rodiče nesnášet. "Nechal mě, protože čekám dítě se Sasukem."
Tohle byla poslední kapka. Leknutím jsem nadskočila, protože otec praštil pěstím do stolu. "Udělal si z mojí dcery kurvu, jsi spokojenej? Tomuhle říkáš zodpovědnost? Jde vám jen o to, abyste si zasunuli, a takhle to dopadá!" Říct, že křičel, by bylo slabé slovo. Nejhorší je, že měl z poloviny pravdu.
"Saky, to není pravda, viď?" ptala se mamka. V jejích očích se mihlo zděšení.
Neodpověděla jsem, stále jsem sledovala ty dva.
"Odpověz mi." Zavrčel na Sasukeho.
"Nejsem spokojenej. Nechtěl jsem to tak, ale stalo se. Já to nezměním a vy taky ne. Neplánoval jsem to, ale postavil jsem se k tomu čelem." V tom měl absolutní pravdu. Zachoval se nejlépe, jak mohl. Stál při mně, bránil mě, dalo by se říct, že se mě ujal. Tohle není fér.
"K ničemu by ses stavět nemusel, kdybys udržel svýho ptáka v kleci." Tohle nemá cenu. On si pořád bude mlít svý. Je to naprosto marný.
"Tati, uklidni se. Vůbec nic nevíš, tak tu na něj nekřič. On se aspoň snaží pomoct! Chceš vědět, proč má monokla? Protože se kvůli mně popral s vlastní bratrem." Mamka se na mě zmateně podívala. "Jo, přesně tak. Itachi, ten který mi říkal, že mě miluje, o mě po celé škole rozhlašuje, že jsem děvka a jedinej Sasuke se na mě nevykašlal." Odpověděla jsem na nevyřčenou otázku. " Sasuke ze mě kurvu neudělal, udělala jsem jí ze sebe sama v ten okamžik, kdy jsem začala chodit s Itachim. Zasloužil si, abych ho podvedla. Ale víš, co? Nelituju toho. Miluju Sasukeho. Klidně na mě křič, ale víc už potrestat nemůžeš, myslím, že v horší situaci, než je tahle, být nemůžu." Poslední slova jsem polkla. Už jsem neměla nervy. Hlas se mi zlomil a já se rozplakala.
Táta nic neříkal. Koukal na mě jak na ducha. Ale nakonec z něj přece jen něco vypadlo. "Hrozně si mě zklamala, Saky." To bylo vše, co mi k tomu řekl. Pak se sebral a odešel.
Zůstala jsem pohledem vyset na zavřených dveřích a úplně zapomněla dýchat. On opravdu odešel.
Sasuke si mě k sobě přitiskl a začal mě hladit na zádech. Prsty jsem se ho chytla tak křečovitě, až mi zbělaly klouby.
"Sak," oslovila mě mamka a já se na ní otočila.
Automaticky jsem spustila: "Mami moc mě to mrzí. Nevím, co mám dělat."
Stejně jako předtím Sasuke, i ona mě objala. "Já vím, holčičko, já vím. Zvládneme to všichni společně."
Podívala jsem se ke dveřím.
"On se přes to přenese, má tě strašně moc rád."
Přikývla jsem a utřela si slzy.
"Dobře," nadechla se. "teď mi řekni, už si byla u doktora?"
Kývla jsem na souhlas.
"Byly jsme tam před pár dny." Vložil se do toho Sasuke.
"Fajn, řekni mi, co přesně říkal, kdy máš přijít na další vyšetření?"
Miluju svou mámu. To, jak se k tomu dokázala postavit. Je úžasná, obdivuju jí. Věřím, že jednou budu jako ona. A co se týče mého táty, doufám, že jednou bude všechno jako dřív.

Připravila jsem si pro vás anketu, ptotože mě zajímá, jak se na to díváte vy..:) Tak mi hlasujte za váš názor..:)
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Nechá si Sakura dítě? ;)

Ano
Ne

Komentáře

1 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 17. dubna 2012 v 18:01 | Reagovat

Je to úúúúúúúúžasný!!! Tvoje povídky maj vyloženě super vliv na lidi - jakmile jsem uviděla novej díl, nálada mi okamžitě stoupla! ^^ Akorát mi blbne net a antifunguje mi anketa, takže hlasování odložím, až se ten internet pitomej umoudří. XD

2 alisen alisen | E-mail | 17. dubna 2012 v 18:18 | Reagovat

hůůůůůůhůůůůůů hustý a další pokráčko plánujes??

3 sasukey sasukey | Web | 17. dubna 2012 v 18:30 | Reagovat

si děláš prdel s tou anketou ne??!!!!samozřejmě ,že si ho nechá!!!!!!!

4 ~Hellequinassasin ~Hellequinassasin | Web | 17. dubna 2012 v 18:51 | Reagovat

heh, anketa je jasná ... áno, žiadne NIE ! ti dám ...
a tá poviedka, ako vždy úžasná ^^

5 Lucie Lucie | 17. dubna 2012 v 19:39 | Reagovat

Pokračuj :-D
A už se taky  moc těším na tu novou povídku :-)
Jen by tam měl být pár Sasuke X Sakura :-D

6 Khaculinka Khaculinka | 17. dubna 2012 v 19:54 | Reagovat

Krása... podívám se na tvůj blog a vidím novej díl... nálada v sedmém nebi :D honem pokračování... a samozřejmě že si ho nechá... když už chce být jako svoje matka :D
PS: a na tvojí novou povídku se nemůžu dočkat stejně jako ty XD a s tím kompromisem maximálně souhlasím :D

7 Maya Maya | 17. dubna 2012 v 20:02 | Reagovat

Krásný, nemůžu se dočkat na další díl :)

8 Charley Charley | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 20:24 | Reagovat

úža.... bohužel mi taky nefunguje anketa ale rozhodně ano....

9 Carrie Carrie | 17. dubna 2012 v 23:00 | Reagovat

uza-uza-uzasna povidka...moc se mi libila a to dite at si necha....ja to muj nejoblibenejsi par....moc se tesim na dalsi dil :-D  :-)  :-)

10 Weja Weja | 17. dubna 2012 v 23:27 | Reagovat

Wow, no proste.... krása! Sakinho otca by som ale najradšej prefackala! To je fakt kus vola bez štipky pochopenia! :-? Kapitolka každopádne fakt krásna, som naozaj moc moc zvedavá, ako to celé skončí! ;-) A taktiež sa teším potom na tú tvoju novú poviedku, som rada, že to bude opäť SasuSaku. :-) Náš favourite couple. :-) Som naozaj zvedavá! ;-)

11 Hope Hope | 18. dubna 2012 v 4:04 | Reagovat

úžasný díl... ;-)Těším se na další díl :-D

12 Hinako Hinako | Web | 18. dubna 2012 v 12:54 | Reagovat

honem pokřáčko !!

13 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 18. dubna 2012 v 16:14 | Reagovat

Moc krásné :) moc nádherné :) tolik emocí v jednoum příěhu :D :D jako by se to všehno dělo kolem mě a já to jenom sledovala :) těším se na další dílů

14 Krikra Krikra | 18. dubna 2012 v 18:48 | Reagovat

Miluju tvoje povídky .. Jsou skvělí ... Jsem strašně ráda , když tu vidím nový díl nebo novou povídku ..
Úžasný díl .. prostě není co dodat .. Strašně moc se těším na další díleček , který snad bude co nejdřív :D

15 alokynka alokynka | E-mail | 18. dubna 2012 v 18:54 | Reagovat

nádherný a kdy vlastně chistáš další dílek já už se nemůžu dočkat :-D  :-D  :-D

16 nena nena | 18. dubna 2012 v 21:03 | Reagovat

uplne dokonale! :-) Sasuke sa zachoval fakt spravne, rozhodne si myslim ze cela navsteva u rodicov dopadla dobre. Sakurin otec, ano je nechapavy, ale vzit sa do jeho situacie tak by clovek asi tiez najskor nebol vesely. :P
anketa.. povedala by som ANO- uz len kvoli tomu ako sa k tomu stavia Sasuke, ale... chuda Saky, to musim dodat, v tych rokoch a uz dieta. :-( ... kazdopadne sa moc tesim na pokracko, nadherna cast, potesila strasne moc!
a na novu poviedku sa tiez tesiiiim! :D :D

17 Nana Hanamoto Nana Hanamoto | Web | 19. dubna 2012 v 15:00 | Reagovat

Perfektnéé, ani nevieš aký infarkt si mi spôsobila, tým že si to sem pridala, ja som už nedufala !! a na 1 000 000% nech si Sak nechá bábo, bude úžasná maminka a Sasuke skvelý ocko, len nech sa nejak nerozídu, musí to mať Happy End !! inak ťa prídem priškrtiť :P ...PS: neskutočne sa teším na pokračovanie :)

18 Nikadena Nikadena | Web | 19. dubna 2012 v 18:12 | Reagovat

Je to skvělé, já jsem pro ne (sice asi jediná), ale každý máme jiný názor. :D Ať to dopadne jakkoliv, stejně to bude nejlepší povídka ever ! :))

19 Mikeira Mikeira | 20. dubna 2012 v 19:20 | Reagovat

Neskutečně dokonale píšeš!! :-D Já jsem taky pro ano, ať si ho nechá :D  :D Jinak na tu novou povídku se taky neskutečně těším!! ;-) Prostě dokonalé =)

20 Caroll - Furïku Caroll - Furïku | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 23:48 | Reagovat

Tý jo, už se moc těším na další díl ^^ Mimochodem, krásný nový desing :))

21 Tarei Tarei | Web | 25. dubna 2012 v 19:24 | Reagovat

Nyaaa prostě nádhera!! n.n a super design a samozřejmě se těším na novou povídku :)

22 sakura-chan sakura-chan | 1. května 2012 v 15:02 | Reagovat

jůůůů další dílek!!! <3 miluju tvoje povídky!!! :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

23 Sarina ♥_♥ Sarina ♥_♥ | 3. května 2012 v 19:04 | Reagovat

Uáááááááááááááá n_n*♥ užasný dílek prostě dokonalý nemám slov měla bys napsat knihu ;)žeru tvoje povídky každý den sem chodim a čtu si tvoje povídky po kapitolkách a když vidím nový díl TP tak se klepu nedočkavostí:D* Jooo Jooo musí si to dítě nechat!!! to by pak nebylo ono :)) honem honem pokráčku potřebuju svoji DROGU :D*♥
Fandím ti :))!!!

24 saky saky | 5. května 2012 v 13:47 | Reagovat

úúúáááá dáálší je to ůžasný!!

25 Chii^^ Chii^^ | 17. května 2012 v 8:46 | Reagovat

Zamilovaná, zamilovaná do další povídky!! Je to totální dokonalost :D
Ten její tatík...Ach jo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama