Srpen 2015

Je to v kapse

24. srpna 2015 v 21:04 | Tissa |  Feelings
Tak a je to oficiální.

Ode dneška se konečně mohu považovat za studentku žurnalistiky. Psaní se tak oficiálně stalo mým životním posláním. Miluju to. Miluju ten pocit, že se konečně můžu naplno věnovat tomu, co mě baví. Miluju představu, že se tím jednoho dne budu živit. A především miluju vás za to, že jste celých šest let byli mým pohonným motorem.

Nemám slov. V hlavě mám tolik myšlenek, ale nedokážu zformulovat ani jednu jedinnou. K čertu s tím. Koho zajímá, co si myslím. Jdu na zasranou žurnalistiku lidi!

Pokání

23. srpna 2015 v 16:27 | Tissa |  Feelings
Miláčkové moji,

nevím, kde začít. Je toho tolik, o co se s vámi chci podělit! Ale to všechno počká, protože nejprve bych se vám všem měla omluvit. Vím, jste na omluvy ode mně už tak zvyklí, že se staly přímo rutinní záležitostí. Nicméně, až příliš dobře si uvědomuji, že nedat o sobě od ledna vědět, byla pěkná podpásovka. Důvod? Škola, práce, kamarádi... a vlastně život jako takový. Neměla jsem náladu psát, neměla jsem náladu nic zvěřejňovat, a hlavně jsem neměla náladu starat se o blog. Je to hloupé, ale je to tak. jediné, co můžu říct je, že mě to mrzí.

Nechtěla jsem, aby si někdo z vás myslel, že jsem se na blog vykašlala a že končím se psaním. Bože, ne! Psaní je můj život. Tak to bylo, je a bude. Přísahám, že mám v hlavě tolik nápadů, že mi div neexploduje. Hodlám je všechny nacpat do wordu! Budu psát ve dne v noci, abych uspokojila váš povídkovský apetit! Dobře, teď kecám. Potřebuji svých 6 hodin spánku, jinak se mnou není řeč. Každopádně... slavnostně vám přísahám, že se do psaní pouštím právě TEĎ! Teda hned poté, co vytisknu nějakou vlastní tvorbu na zítřejší pohovor do školy. Ale pak jdu hned na to! :D

Doufám, že jsem si to u vás úplně nepokazila. To by byla moje smrt.

Vaše zlobivá Tissa